24 Říj ÚSPĚŠNÁ SLÁNSKÁ MLÁDEŽ: BÁRA DVORNÍKOVÁ
Třiadvacetiletá studentka magisterského programu na Metropolitní univerzitě Barbora Dvorníková je inteligentní a přátelská milovnice koní. Jízdě na nich se věnuje již patnáct let a sklízí jeden úspěch za druhým. V rodině, kde nikdo na koních nejezdil (kromě pradědečka podkováře), se rozhodla, že právě jízda na koních je tím nejlepším koníčkem. Přemluvila rodiče, nastoupila do jezdeckého oddílu v Řisutech (a později v Praze), začala trénovat a nedlouho poté složila zkoušku základního výcviku jezdce a pustila se do drezurního závodění.
Můžeš lehce přiblížit drezuru?
Je to jedna z olympijských disciplín a po parkuru druhá nejrozšířenější disciplína jezdectví. Jezdec s koněm jezdí v drezurním obdélníku a provádí různé cviky. Je k tomu potřeba soulad jezdce s koněm. Spousta lidí si myslí, že je to hračka, ale ve skutečnosti je to velká dřina. Chce to hodně času a hlavně trpělivosti.
Jak často trénuješ?
Ke své kobyle jezdím každý den. Trénuji cca pětkrát týdně. Zbytek času jdeme buď na procházku, nebo mám úplně volno, ale přesto se na ni jedu podívat, vyčistit ji, dát jí vitamíny atd.
Abys se svým koněm ladila, musíte mít asi pevný vztah. Jak dlouho trvalo, než jste si začaly plně důvěřovat?
Trvalo to asi rok, možná i déle. Teď jsme velké kamarádky a myslím, že si plně důvěřujeme.
Co považuješ za svůj zatím největší úspěch v závodění?
Asi první místo na Mistrovství ČR a pak také to, že jsem se dostala do reprezentace a mohla jsem závodit na mezinárodní úrovni.
Na mezinárodním poli jsi měla úspěch, několikrát jsi také vyhrála cenu jezdec roku. Cítíš, že je ve tvém životě něco jinak?
Na mezinárodní úrovni jsem měla pár velmi dobrých výsledků a jezdce roku jsem vyhrála třikrát za sebou. Tento sport mi určitě vzal hodně volného času, ale vím, že pokud chci něčeho dosáhnout, musím něco obětovat. A tak jsem obětovala hodně výletů se spolužáky, kamarády…
Kam míříš? Počítáš s drezurou do budoucna?
Momentálně mám pořád Why Not – moji kobylu – kterou mám od r. 2011. Chtěla bych pokračovat, ale s Why Not to bohužel už nejde, na vyšší level už nestačí. Takže musím sehnat nového koně. A najít zdravého a dobrého koně do té nejvyšší úrovně (Grand Prix) je velmi obtížné. Pokud ho seženu, tak bych chtěla na mezinárodní úrovni pokračovat a jezdit kategorii U25, př. absolvovat další Mistrovství Evropy.
Jaký byl pro tebe nejtěžší okamžik v ježdění?
Nejtěžší okamžiky prožívám právě teď, protože vím, že pokud neseženu nového koně, tak už se nikdy nedostanu na vrchol české drezury. A na co ani nechci myslet je to, že se budu muset rozloučit s Why Not, která pro mě udělala maximum. Ale pokud chci pokračovat, tak ji budu muset přenechat někomu, komu by ještě mohla dělat stejnou radost, jakou dělala mně.
Jaká je Bára bez koní?
Jsem hodně přátelská a jsem obklopena skvělými lidmi. Veškerý svůj volný čas se snažím trávit buď s rodinou, nebo s přáteli. Můj přítel mě podporuje ve všem, co dělám, stejně jako celá rodina. Bez nich bych nebyla tam, kde jsem. To pro mě znamená úplně nejvíc.
Jasmin Ježková, ICM Slaný
Žádné Komentáře